INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani sám moc dobře nevím, proč jsem byl k této nahrávce zpočátku tak skeptický. Snad předsudek, který mi říkal, že mě „osamělí kluci“ s kytarou nikdy nijak zvlášť nebrali. Kanaďan Todd Nesbitt, dlouhodobě pobývající v Praze, se už na české scéně etabloval se svojí hlučnou jednotkou WOLLONGONG. UNKILLED WORKER je jeho čistě sólová záležitost, ačkoliv na zvukově pestrém sólovém albu hostovala řada hudebníků. S jeho produkcí jsem měl poprvé (a zatím i naposledy) tu čest na jaře 2006. Téměř čistě akustický set odhalil Nesbittovy skladatelské schopnosti, nicméně s aranžérskou pestrostí studiového alba se nemohl měřit.
Ta je právě pro mě velikým a příjemným překvapením. To nejpodstatnější dění je samozřejmě soustředěno kolem hlavní persóny a její kytary. Todd své skutečné záměry poodhaluje postupně a s každou další písní svůj zvuk obohacuje o další a další vychytávky. Úvodní „Headed For Danger“ je totiž čistě akustickou písničkářskou záležitostí, kterou v závěrečné gradaci podpoří razantní perkuse. Z pochmurné a těžko uchopitelné nepříliš optimistické atmosféry jsou slyšet prozatím jen náznaky.
Because there comes a time, in everyone´s life
When you hunger for a little light
When the darkness becomes too thick to fight
„This Town“ je definitivní únik z „jemného“ písničkářství směrem do teritorií, kde se Todd Nesbitt cítí nejlépe. Akustickou kytaru, která už leží (dočasně) zpátky ve skříni, střídá zboostrovaný podkres, jehož navrstvení v závěru ještě znásobuje postupně sílící pocit neklidu. Za jeden z vrcholů „Faithcollapse“ můžeme bez diskusí označit následující „Fear Not The River“. Skladba, která alespoň mě osobně okamžitě posadila na zadek, se může pochlubit odzbrojující kombinací „jižanského“ bluesového feelingu, strhující gradace, a to včetně vokálního projevu, a výtečným aranžmá, ve kterém dominuje zvuk foukací harmoniky. Návrat akustické kytary a celkové zklidnění ve „Forced To Steal“ přijde určitě vhod. Následující dění přeci jen povoluje uzdu dosti sevřené atmosféry, ale o nějakém radostnějším pohledu na svět nemůže být řeči. Dalším velmi těžkým direktem je v pořadí sedmá „Looking For The Reason“. Spojení protikladů v podobě hutného kytarového riffu a křehkého zvuku kláves funguje na výbornou. Odevzdaně znějící vokál jakoby zvěstoval blížící se konec.
Jako jednoznačně funkční kooperaci lze nazvat studiovou pozvánku pro osoby spjaté s pražskými OTK. Právě jejich přínos značným způsobem zpestřil aranžmá nahrávky. Velmi zdařilé skladatelské nápady Todda Nesbitta tak dostaly další rozměr(-y) v podobě různých zvukových vychytávek, nástrojů a v neposlední řadě i skvělého zvukového kabátku. Přizvaní hosté mají velikou zásluhu na již zmiňované atmosféře a vyznění „Faithcollapse“. S tou jde ruku v ruce velmi vyvedené grafické zpracování. Digipackovému provedení obsahující přeexponované fotografie staré opuštěné fabriky a jejího neradostného okolí, mnohé napoví o celkové náladě nahrávky. Snad jen škoda, že samotný disk se musí z obalu pokaždé dolovat poměrně pracným způsobem. Kosmetická vada jinak skvělé desky, která výrazným způsobem přesahuje rámec „obyčejného“ písničkářství. „Faithcollapse“ je nepříliš radostným svědectvím své doby s nepříliš radostnými vyhlídkami do budoucna. Není nutné se s tímto svědectvím ztotožňovat, přesto však není těžké podlehnout naléhavosti jeho sdělení.
Postapokalyptické country anebo industriální folk?
8,5 / 10
Todd Robert John Nesbitt
- kytara, vokály
Hosté:
Jarda Mugrauer
- bicí, perkuse
Jan Klempíř
- organ, piáno
Jan Žalud
- basa
Ondřej Ježek
- různé nástroje
1. Headed For Danger
2. This Town
3. Fear Not The River
4. Forced To Steal
5. My Hands
6. The More Wrong
7. Looking For A Reason
8. Unsurrendered
9. Streets Of Promise
10. 2 Steps Back
11. The Burning
12. Information Sickness
Faithcollapse (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Silver Rocket
Stopáž: 51:58
Produkce: Ondřej Ježek
Studio: Jámor Studio, Praha
Skepsa z toho, ako môže znieť "sólový" album hlavnej postavy surových WOLLONGONG zmizla po prvom vypočutí. Todd na "Faithcollapse" ukazuje, že rozdiel medzi WOLLONGONG a UNKILLED WORKER (prenesene: medzi tvrdou a "mäkkou" hudbou) je len vo výrazových prostriedkoch, jadro sa nemení. Naliehavosť zostala a uveriteľnosti snáď dokonca pribudlo: jemnejší zvukový kabát, z ktorého sa sypú drobné zvukové i hudobné perličky, odhalil samú dreň skladieb a ich pulzujúce srdce. Ak k tomu pridáme nekomplikované, no viacvrstvé texty v angličtine človeka, ktorému je rodným jazykom, výsledkom je dielo, pri ktorého popise strácajú geografické hranice význam. Pre fanúšikov Toma Waitsa, Loua Reeda či Nicka Cave môže byť UNKILLED WORKER príjemným objavom. Pre mňa ním bezosporu je. Veď koľko dosiek si tú najlepšiu skladbu odkladá na samý záver a pritom po celú stopáž nenudí?
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.